Ketolátky

Ketolátky patří mezi důležité produkty látkové výměny v našem těle. U zdravého člověka vznikají ve větší míře tehdy, kdy dochází k zvýšenému odbourávání tukových zásob. To je v období, kdy příjem energie je nižší než její výdej a kdy tělo spotřebuje všechnu glukózu získanou konzumací sacharidů z potravy. Potom je nuceno ji vytvářet z necukerných zdrojů a to zejména oxidací („spalováním, „odbouráváním) tuků. Pokud tedy chceme „spalovat“ tuky, je nezbytné omezit příjem sacharidů.

Ketolátky vznikají převážně v játrech (v omezeném množství i v ledvinách) oxidací mastných kyselin. Samy o sobě jsou zdrojem energie zejména pro srdeční sval a při delším hladovění i pro mozek, kam jsou transportovány z jater krevní cestou.

Při redukční dietě se ketolátky tvoří v nadměrném množství, a proto se musí vyloučit močí či dechem (aceton) z těla ven.

Za ketolátky, vznikající v lidském těle, považujeme aceton, který vzniká z další ketolátky-kyseliny acetooctové. Za ketolátku z praktických důvodů považujeme i kyselinu β-hydroxymáselnou. Mezi kyselinou acetooctovou a β-hydroxymáselnou se totiž stále vytváří v našem těle rovnovážný stav, a proto všechny tři uvedené látky spolu metabolicky souvisejí viz. vzájemná přeměna ketolátek na obrázku níže:

Účinnost redukčního režimu můžeme pozorovat i pomocí diagnostického proužku k vyšetření moče. Dodává jej například firma Lachema (např. Hexaphan) a je možné ho zakoupit či objednat v lékárnách.

Chemická reakce, která vzniká ponořením proužku do ranní moči (na počátku dietního režimu a během něj pro porovnání), probíhá zejména mezi kyselinou acetooctovou a činidlem. Méně pak mezi acetonem. Kyselina β-hydroxymáselná s činidlem nereaguje, protože neobsahuje ketoskupinu.

Zvýšená tvorba ketolátek doprovází každý redukční režim, který vede ke snížení váhy, nikoliv tedy jen diety, které jsou nazývány z komerčních důvodů ketogenními. Míra tvorby ketolátek souvisí s výživovým složením jídelníčku.
Pokud chceme spalovat tuky co nejvíce, musíme co nejdříve „spálit“ sacharidy. Zda toho docílíme pohybem či jejich velmi omezeným příjmem, závisí na našem rozhodnutí. To by mělo vycházet ze znalosti našeho zdravotního stavu i dosavadního životního stylu.