Jakou váhu bychom měli mít, abychom byli zdraví?
Na otázku, kolik bychom měli vážit, aby naše tělesná hmotnost byla „zdravá“ , neexistuje jedno správné číslo. Dva stejně vysocí lidé mohou mít stejnou hmotnost, ale zcela odlišné množství svalů, tuku a také rozdílné rozložení tuku v těle. A právě tyto rozdíly mohou být pro zdraví důležitější než samotný údaj na váze.
BMI je užitečné, ale nestačí
Nejčastěji se přiměřenost tělesné hmotnosti posuzuje pomocí BMI (Body Mass Index):
BMI = hmotnost v kg / výška² v metrech
Za normální rozmezí se u dospělých obvykle považuje BMI 18,5–24,9 kg/m².
Například člověk vysoký 175 cm by podle tohoto rozmezí měl vážit přibližně 57-76 kg. Tak velký rozsah sám ukazuje, že nelze určit jedinou „ideální“ hmotnost.
BMI má navíc významné omezení: nerozlišuje tukovou a svalovou tkáň. Sportovec s větším množstvím svalů proto může mít BMI odpovídající nadváze, přestože má velmi málo tělesného tuku.
Důležité je, kde se tuk ukládá
Pro zdravotní riziko je důležité nejen množství tuku, ale také jeho umístění. Zvláštní význam má tuk uložený v oblasti břicha a kolem vnitřních orgánů, který je odborníky označován jako viscerální tuk.
Jeho nadbytek souvisí s vyšším rizikem inzulinové rezistence (snížení citlivosti tělesných tkání k insulinu), diabetu 2. typu, poruch látkové výměny tuků, vysokého krevního tlaku, ztučnění (steatóze) jater a kardiovaskulárních onemocnění.
Proto může být jednoduché empirické měření obvodu pasu v některých případech pro posouzení zdravotního rizika užitečnější než samotná tělesná hmotnost!
Svaly (svalová hmota) jsou pro látkovou výměnu a pro udržování dobrého zdraví mimořádně důležité
Při úvahách o zdravé hmotnosti bychom tedy neměli na svalovou hmotu zapomínat. Svaly nejsou pouze prostředkem k pohybu. Jsou významnou metabolickou tkání, která se podílí například na hospodaření organismu s glukózou.
To nabývá na významu zejména s přibývajícím věkem. Člověk může mít stále stejnou hmotnost, ale postupně ztrácet svalovou tkáň a získávat tuk. Číslo na váze se nezmění, tělesné složení a zdravotní situace však velmi často ano.
Proto není vždy správným cílem „vážit co nejméně“. Zvláště ve vyšším věku je důležité zachovat dostatek svalové hmoty, sílu a fyzickou zdatnost.
Zdravá váha je o více číselných parametrech
Při posuzování přiměřené tělesné hmotnosti je vhodné sledovat několik ukazatelů současně:
- BMI – poskytne základní orientaci,
- obvod pasu – upozorní na nadměrné ukládání tuku v oblasti břicha,
- množství tělesného tuku a svalové hmoty – zpřesní pohled na tělesné složení,
- fyzickou zdatnost a svalovou sílu,
- krevní tlak, glykemii a krevní lipidy – ukazují, jak se tělesná hmotnost skutečně promítá do metabolického zdraví.
Co je tedy „ideální váha“?
Místo hledání jednoho ideálního čísla na váze je rozumnější hledat optimální rozmezí tělesné hmotnosti i složení svého těla. Výrazně nám s tím může pomoci pravidelné roční lékařské vyšetření. Někdy je dobré podstoupit měření klidového energetického výdeje, aby bylo možné optimalizovat jídelníček a korigovat nadváhu i některé biochemické parametry.
Člověk s BMI 27, dostatkem svalové hmoty, malým obvodem pasu, dobrou fyzickou kondicí a příznivými metabolickými ukazateli může být v některých ohledech v lepší situaci než člověk s BMI 23, který má málo svalů, vysoký podíl viscerálního tuku a minimální pohybovou aktivitu.
Zdravá váha proto není nejnižší dosažitelná hmotnost. Je to taková hmotnost a tělesné složení, při kterých si dokážeme dlouhodobě zachovat dobré metabolické zdraví, dostatek svalové hmoty, fyzickou zdatnost a funkčnost organismu.